Naše práce v krajině může být zaměřená vizuálně a výtvarně, může být zvuková a hudební, textová, můžeme vyzkoušet různé kombinace technik a nebo nepoužívat žádné, když nebude potřeba a chuť. Prostě jen půjdeme, budeme pozorovat, co se bude dít venku i uvnitř nás a vnímat souvislosti.
Na konkrétních praktických detailech se domluvíme předem telefonicky, nebo emailem. Bude-li chuť, můžeme se i setkat a probrat cestu hlouběji. Nejčastěji se budeme pohybovat v okolí Č. Budějovic a v jižních Čechách, ale podle potřeby a po domluvě je možno vydat se i jinam.
Obvyklá je cesta jednoho člověka, ale můžete jít i ve dvou, v páru, s rodinou, nebo s týmem. V případě větších skupin je potřeba dopředu ujasnit téma a styl. Formu a průběh je možno přizpůsobovat, důležitá je ochota vydat se na cestu krajinou a učit se z ní.
- - - - -
Cesta krajinou pro mě není o hledání si vztahu k přírodě, jak jsem si původně myslela. Krajina se stává pozadím nekonečných možností. Honza mi nabídl prostor, který jsem si během obou cest velmi snadno a rychle obydlila, a odehrálo se v něm hned několik významných okamžiků. Oproti jakékoliv seberozvojové metodě, kterou jsem zatím vyzkoušela, je pro mě cesta krajinou nesrovnatelně volnější, intuitivnější a zkouší (v dobrém) mou pohotovost. A že druhou cestu zakončíme improvizovaným tancem, to jsem opravdu nečekala - a byl to pro mě dar.
(Bára, manažerka kulturního centra, tanečnice)
